Re-mastering

Re-mastering je všeobecně známý termín z hudebního i filmového průmyslu, který zřejmě každý alespoň jednou zaslechl. O co přesně tedy v kontextu hudby jde?

Zjednodušeně řečeno se jedná o proces, který znamená vzít starší dílo s vadami na kráse a vrátit ho zpět vylepšené. V závislosti na vstupní kvalitě záznamu může jít o zcela nový mastering nebo o restaurování nejlepší dochované verze. Re-mastering není výsadou starého až historického materiálu, své uplatnění má i pro současné nahrávky v případě, že zvuk nebyl v původní verzi vhodně zpracován.

Podklady
Pro laika to nemusí být zcela zřejmé, ale rozhodujícím faktem v této disciplníně je výše zmíněná vstupní kvalita záznamu, která musí být co nejlepší. Dalo by se to ilustrovat na situaci, kdy konverzí mp3 souboru s datovým tokem 128 kbps do formátu 320 kbps nedochází ke zlepšení audio kvality. Ideální výchozí stav je mít přístup k originální matrici (tzv. master, resp. masteringem finalizovaná nahrávka určená k množení nosičů) a nebo k finálnímu mixu.

Máme-li matrici
V případě re-masteringu z originální matrice je kvalita dochovaného analogového nosiče skutečně klíčová. Při jeho absenci lze v krajním případě sáhnout po nosiči z komerční distribuce, který může být hlasitější a tím pádem méně vhodný. Po digitalizaci záznamu začíná komplikovaná práce se značně omezenými možnostni. Více než tradiční masteringové procesy zde uplatníme nástroje pro opravy audia. Předpokládat se dá nejen odstraňování šumu z pozadí, ale např. i pazvuky zavlečené do záznamu při digitalizaci vlivem možných defektů nosiče. Do určité míry je možné sáhnout na poměry frekvencí, dynamiky, hlasitosti a úpravit stereo pole. Případné dolaďování nebo kvantizační úpravy jsou poměrně invazivní a spíše nevhodné procesy.

Máme-li mix
Je-li k dispozici stereo stopa s finálním mixem, re-mastering je předurčen k úspěchu. Máme stejný výchozí bod jako předchozí zvukař a můžeme celý proces provést znovu a lépe. Pokud je cílem zachovat ducha prvotního provedení, bude potřeba důkladněji analyzovat zvukový profil předlohy a co nejvíce se mu přiblížit tak, aby nové zpracování nepřevzalo i původní negativa.

Závěry
Důvody pro re-mastering mohou být různé. Zachovat historický záznam a vylepšit zvuk způsobem, který v době pořízení nebyl myslitelný. Opravit chyby nekvalitní postprodukce, zlepšit poslechový zážitek a srovnat krok se soudobým standardem. Takto se může pochybně znějící nahrávka, vydaná v období tzv. Loudness War, po letech dočkat lepšího zvukového kabátu.

Mezi méně zjevné důvody patří i nová vydání na jiný druh nosiče. Byl-li původní master určený na CD, pro re-edici na vinyl či kazetu bude potřeba nový master, specificky uzpůsobený pro cílový nosič. Hlavní roli hraje re-mastering i v případě kompilací a best-of alb. Jednotlivé skladby totiž pocházejí z různých období od různých masteringových techniků a je potřeba provést sjednocení nestejných zvukových profilů. Minimálně co do hlasitosti.

Určitou formu "re-masteringu" provádějí i streamovací platformy, jakožto obří kompilace hudby, které normalizují hlasitost podle svých interních pravidel. Smyslem je komfortní poslech a ochrana sluchu uživatelů. Nejedná se o skutečný re-mastering v pravém slova smyslu, který by zohledňoval všechno to, co se řeší při individuálním zpracování. Tento příklad uvádím jen pro úplnost a jako upozornění, že i dokončené hudební dílo prochází po nahrání do on-line prostředí dalším zpracováním, které zvuk může a nemusí ovlivnit.

Jiný pohled na věc vede skrze optiku fenoménu svědectví doby. Stará a po zvukové stránce ne zcela povedená nahrávka v sobě může mít díky chybám něco, co z ní dělá unikát. Nově vylepšený zvuk by tuto auru dokonalé nedokonalosti mohl pokazit... a nebo taky ne, ale to už jsme na šikmé ploše vkusu, kde nikdy není možné zavděčit se všem, že?

Foto © Austrian National Library 2020