Mastering (1. část)

K historii masteringu zmíním jen tolik, že náplň práce masteringového technika se v průběhu let změnila a rozšířila. Původně šlo o vytvoření matrice určené k replikaci nahrávky. V analogových dobách to znamenalo přenést zvuk z magnetofonového pásu na kovovou formu určenou k lisování gramofonových desek. To vyžadovalo vybavení, kterým disponovala jen specializovaná společnost a celý proces byl více spojen s fyzickou výrobou. Mastering dneška je spíše proces přípravy hotového mixu k distribuci a často také poslední kontrolou kvality před výrobou hudebního nosiče.

Míchání vs. mastering
Dvě slova, dva procesy. A každý se zcela jinou filozofií. Míchání je více kreativní činnost, při které se zaměřujeme na skladbu samotnou. Na její kompozici, výraz a vyváženost. Mastering je více technický proces, zaměřený na celé album. Cílem je rovnoměrná distribuce hlasitosti, ale také frekvenční a dynamické rovnováhy, napříč všemi skladbami. Zkrátka: jedna skladba nebude výrazně hlasitější než druhá a další nebude mít dvojnásobek basů než zbytek nahrávky.

Monitoring
Tam, kde to začíná, je poslechová místnost a její akustika. Monitoringu jsem se podrobněji věnoval v předchozím článku (zde), proto jen stručně zopakuji, co je potřeba ohlídat. V akusticky neošetřených místnostech dochází k frekvenčnímu zkreslení monitorů a subwooferu. To znamená, že současně s reprodukovaným zvukem posloucháme i dozvuk místnosti. Typicky dochází k nadměrnému zesílení basového pásma. Nemá-li akustika poslechové místnosti blízko k dokonalosti, je na zvážení minimálně softwarová kalibrace poslechového systému (např. SoundID Reference od Sonarworks nebo ARC System od IK Multimedia a další). Jinou možností korekce zvuku jsou emulace poslechových místností, kterých je na výběr také mnoho (např. díky CLA Nx od Waves Audio uslyšíte tak, jako Chris Lord-Alge u sebe v režii). Při poslechu je vhodné používat jak monitory, tak sluchátka. Monitory lépe zachycují prostorovost a sluchátka detail. Kritický poslech provádíme při hlasitosti ±80 dB SPL (Sound Pressure Level čili akustický tlak). Pro kontrolní poslech je ideální hlasitost ±60 až 70 dB SPL. Pro zachování objektivity je nutné dopřát uším změnu (přeskakování do různých pasáží skladby či alba) a odpočinek (krátkodobě protažením nebo změnou činnosti a dlouhodobě odložením práce na později). Hlasitost a pracovní návyky se podílejí na rychlosti nástupu únavy a vyčerpání.

Analog a digitál
Předmětem sporů a věčných debat je řešení otázky analogového a digitálního přístupu ke zpracování zvuku. Obecně lze říci, že analogová metoda je jak pracnější, tak i nákladnější z hlediska pořízení a provozu. Stále však budí značný zájem a nutno uznat, že na zvuku zanechává charakteristický podpis. S ohledem na náročnost je dnes 100% analogové zpracování spíše vzácností. Běžným standardem je konverze sejmutého signálu do jedniček a nul a následná editace přes analogový mixpult nebo efekty z outboard modulů. Na druhou stranu, žijeme ve věku digitálních technologií, které jsou již natolik pokročilé, že simulace hardwarových zařízení dosahují takové věrnosti, že rozdíl pozná zřejmě jen člověk nadaný absolutním sluchem. Z mého pohledu je rozhodující dosažený výsledek, proto oba způsoby hodnotím jako srovnatelné. Myšleno tak, že digitálnímu zpracování, které postrádá přirozenou saturaci a zní sterilně, lze dodat autentický analogový charakter.

AI
K otázce pokročilých digitálních technologií se sluší říct, že vzniká určitá obava, zda umělá inteligence v blízké budoucnosti nepřevezme mastering hudebních nahrávek do své kompetence. Částečně to již probíhá, protože existují cloudové služby jako LANDR, mastering.studio a koneckonců také Ozone Master Assistant od iZotope. Síla strojového učení bude celkem jistě v některých případech znamenat cennou pomoc, ale hudba by měla být především člověkem – ne strojem – řízenou výpovědí a snad to tak ještě dlouho zůstane. Tento koncept je pro mnohé už dostatečně pokřiven používáním digitálních pluginů, ty ale v porovnání s kompletním AI zpracováním působí jako slabý odvar.

Software
Teoreticky je pro mastering použitelný jakýkoli běžný nahrávací software, který je vybaven vlastní sadou nástrojů nebo umí pracovat s VST pluginy. Samozřejmě existuje i specializovaný, přímo pro mastering určený software (např. Steinberg WaveLab nebo Magix Sequoia), který je díky vnitřnímu uspořádání prostředí vhodnější pro tento druh činnosti. Primární rozdíl je ve způsobu aplikace efektů: a) na stopu, což je typické pro mix; b) na objekt, což je běžnější pro mastering – tento způsob umožňuje rozdělit stopu na několik částí a každou z nich pak efektovat jiným způsobem.

Mastering a stem-mastering
Tradiční mastering pracuje s 1 stereofonní stopou (1 stopa = 1 skladba) a je vhodný pro mix, který nevyžaduje zásadní dodatečné úpravy. Naproti tomu stem-mastering pracuje se skupinou zhruba 2 až 8 stereofonních stop na skladbu. Umožňuje provedení přesněji cílených dodatečných úprav (např. maskování kopáku a baskytary v basovém pásmu) a poskytuje lepší kontrolu nad frekvenční a dynamickou rovnováhou skladby. Míra kontroly nad skladbou je dána počtem stemů. Stem je mix malé skupiny podobně znějících nástrojů. Může jít o rozdělení na vokální a hudební složku nebo na všechny komponenty skladby. Stem-mastering je vhodný zejména pro nekvalitní mix.

Efektový řetězec (Channel Strip)
Proces masteringu zahrnuje úpravy frekvenční odezvy, dynamického rozsahu a hlasitosti, rozšiřování stereofonního obrazu a limitaci. Rovněž se kontroluje přítomnost šumu a rušivých nehudebních zvuků. Editace zvuku probíhá zapojením série po sobě jdoucích efektů, která se přiřadí k řešené stopě. Typicky jde o vícepásmový ekvalizér a kompresor, imager, saturátor a limiter. Smyslem tohoto zpracování je udělat zvuk ještě o kus lepší, než jaký je po smíchání.

Poslech
Kritický poslech při práci probíhá neustále. Stejně jako při míchání optimalizujeme pro poslech v mono režimu, ve kterém lze odhalit problémy s fázováním. Ve stereo režimu kontrolujeme rozložení elementů skladby v prostoru a také šířku stereo obrazu. Je pravda, že poslouchat se má ušima, ne očima, ale když už ten zrak máme, graf spektrální analýzy pomůže zjistit, kolik energie se kde koncentruje. Soustředíme se na poměry basů, středů a výšek v kontextu žánru, tj. na tonální rovnováhu. V tomto kontextu se posuzuje i hlasitost a dynamika (např. pop a rock -13 až -10 LUFS). Kontrolní poslech provádíme za účelem ověření prosazení skladby v podmínkách běžného způsobu konzumace hudby (mobilní sluchátka, stolní reproduktory, soundbar či autorádio).

V druhé části článku zaměříme pozornost na pracovní postup a distribuční formáty.